
S Prázdninovkou jsme se dlouhá léta míjeli, až jsme se definitivně potkali. Potkal jsem se s lidmi, kteří chtějí něco udělat pro ostatní, kteří komunikují se zvláštní směsí otevřenosti, jasných vizí a nejasných cílů, kteří se nestydí za potřebu objetí – a to mě získalo.
Knížky a příběhy tvořily vždy důležitou součást mého života. Čtu hodně, možná až moc, a tak není lehké vybrat oblíbenou knihu, nebo příběh. Zkrátka je jich příliš moc, a kdybych zvolil jeden příběh, těm ostatním by to určitě bylo líto. A tak jsem šel časem trochu zpět a vrátil se do dětství. Koukal jsem se na knížky, které mi nestačilo mít půjčené a musel jsem je číst pořád a pořád dokola. Nejohmatanější a nejvíce očtení jsou Lovci mamutů – trošku mě to překvapilo, ale není divu. Jen co jsem tu knížku vzal do ruky, hned jsem si vzpomněl na Kopčema, Veverčáka, udatného Mamutíka... Na obrázky šavlozubého tygra a na představy ohňů v hluboké jeskyni. No než jsem šel spát, byl jsem zase v půlce a pořád dobrý!
Moje děti už vyrostly a doby, kdy jsem jim večer četl, nebo vyprávěl vymyšlené příběhy, jsou už nějakou dobu pryč. Mají své knihy a své příběhy a zatím se o ně dělit nechtějí. A tak mně možnost být znovu součástí PLŽe, zase dětské příběhy sdílet, prožívat je, debatovat a radovat se z nich, přišla skvělá, a už se na to zase moc těším, hlavně na tu dětskou energii, radost a opravdovost.